Název výstavy, odkazující na píseň „Heaven is of Honey“ skupiny Einstürzende Neubauten, poeticky reflektuje opakovanou zkušenost: pokud člověk delší dobu nepracuje na malbě, soše… tedy pokud skutečně nemaluje, nemodeluje apod., postupně zapomíná, že to, o co mu jde, obvykle vzniká právě skrze samotnou činnost — a žádným jiným způsobem. Právě při praxi se ideje přirozeně setkávají s hranicemi, ale také s možností zhmotnění a získání podoby. Když člověk přestane tvořit, zapomene i na tento základní princip. Nelze si ho uchovat jinak než samotnou praxí. Žádná poznámka v deníku ani zapsaná myšlenka to nenahradí.